Spojte se s námi

Filmy

Rozhovor: Režisérka Frida Kempffová v 'Knocking'

Zveřejněno

on

Režie Frida Kempff, Klepání je klaustrofobický švédský horor-thriller, který se utápí v barevných, temných tónech. Na základě povídky, klepeFilm se živí paranoiou a způsobuje, že se diváci cítí osamělí, znepokojení a nejsou si zcela jisti, co očekávat dál.

Ve filmu se Molly (Cecilia Milocco) po traumatickém incidentu přestěhuje do nového bytu, aby zahájila svou cestu k uzdravení, ale nedlouho po jejím příjezdu ji v noci začne probouzet série vytrvalých klepání a výkřiků. Mollyin nový život se začíná rozpadat, když křik zesílí a nikdo jiný v budově jí nevěří a není ochoten jí pomoci.

Měl jsem příležitost sednout si a promluvit si s Kempffovou o jejím celovečerním filmu, občanské odvaze, Davidu Lynchovi a strachu, že mi nebude věřit.


Kelly McNeely: ​​Takže chápu, že je to adaptace nebo založená na povídce od Johana Theorina s názvem klepe. Mohl bys trochu pohovořit o tom, jak jsi ten příběh objevil? A co na vás vlastně promluvilo?

Frida Kempffová: Jo, právě jsem narazil na román. Dříve jsem dělal dokumenty a vždycky jsem u dokumentů cítil, že to je něco, co mi jako režisérovi chybělo, víte, nemohl jsem udělat celou paletu. Takže když jsem našel román, řekl jsem si, wow, to je skvělé. Nyní mohu být opravdu kreativní a pracovat se všemi prvky, se zvukem a hudbou a barvami a tak dále. A tak jsem dostal povolení. A on řekl, víš, klidně, jdi. 

A co se mi na románu opravdu líbilo, je téma nevěření. Zvláště jako žena a také výzva vyprávět příběh více vnitřní než vnější. A obtíže. Ale i v tom se mi líbí výzva, protože si myslím, že vyprávění je trochu krátké – není dlouhé – je to víc, je to víc hluboce se zarývající vyprávění v jejím těle a mysli. A to bylo něco, co jsem opravdu chtěl zkusit.

Kelly McNeely: Děje se toho tam hodně. A oceňuji i témata gaslightingu, myslím, že jako ženy to všechny nepříjemně známe. Mohl bys o tom trochu mluvit? A jaký byl ohlas a reakce na film?

Frida Kempffová: Bohužel jsem se nemohl setkat s velkým publikem. Udělal jsem dvě projekce – předprojekce – tady ve Švédsku. A řekl jsem, že si myslím, že každá žena zažije nebo zažila, že se jí nevěří. A já vidím celé publikum a polovinu publika byly ženy, a já jsem jen viděl, jak přikyvují, víte, a muži stále ani nechápali, o čem mluvím. 

A myslím, že to je něco, co si s sebou neseme všichni. A to bylo také něco, s čím jsem chtěl dělat Klepání, víš, že muži možná chápou, jaké to může být, být ženou. A tím opravdu vžít publikum do Mollyiny kůže. A myslím, že spousta kluků to chápe. Víte, je to opravdu pravda? Je to vaše zkušenost? Myslím, že v tomto smyslu to začalo něco v mužském mozku, víš? [smích] Někdy je těžké vysvětlit svá slova. Je lepší natočit film. 

Kelly McNeely: Myslím, že je to svým způsobem velmi osamělý film, který svým způsobem přiživuje paranoiu s Molly a zvuk a barvy jsou použity opravdu, opravdu efektivně, aby to pomohly komunikovat a prozkoumat to. Jaký byl proces koordinace toho všeho dohromady, aby se to skutečně projevilo tak, jak se to stalo?

Frida Kempffová: Jo, myslím, že to bylo snadné. Svým způsobem to bylo snadné, protože to byla jen jedna perspektiva. Takže všechna oddělení (filmu) musela následovat Mollyinu emocionální cestu. Tak jsem přišel s nápadem použít barevný systém. Takže následovali Mollyinu povahu. Nemohli jsme to natočit chronologicky, takže jsem místo slov mluvil barvami. Takže když jsem režíroval Cecilii (Milocco), řekl bych, že musíte být – chci říct, že zelená měla začít a sytě, tmavě červená byla konec filmu – a řekl bych, ne, ty“ ještě nejsi červená, pořád jsi jen fialová nebo tak něco. A výprava a světla mají stejný vzor. Takže ano, tak jsem to postavil.

Kelly McNeely: Líbí se mi, co jste řekl o tom, že máte takový rozsah, tu škálu schopnosti odhadnout, kde se mentálně a emocionálně nachází, protože to opravdu cítíte prostřednictvím barevného schématu filmu.

Frida Kempffová: Jo, vlastně je to vidět, když běží k mužům, když na ni měli kameru. Má košili, která je jen bílá, ještě není červená. Ale v dalším klipu je ve skutečnosti červená. Ve stejném záběru skutečně přechází do červené barvy. Byla to opravdu zábava.

Kelly McNeely: Mám pocit, že tam jsou prvky Zadní okno splňuje Odpor, svým způsobem a s takovými úryvky minulosti, které tak trochu vytrháváme z kontextu, což mě přimělo přemýšlet Ostré objekty trochu. Byly pro vás při výrobě inspirační body Klepání? Mohl byste o nich trochu mluvit?

Frida Kempffová: Jo, to bylo jisté, Odpor. V tomto smyslu jsem si myslel, že je čerstvé mít ženský pohled, víte, ne Polanského. Myslím, že více žen by mělo dělat horory. Protože víme, jak to je, víš? A Zadní okno, samozřejmě, jen se na něco dívat a nebýt si jistý, jestli máte zasahovat nebo ne, bylo zajímavé. Tak žijeme ve společnosti, zvláště ve Švédsku. Nevím, jak je to v USA, ale ve Švédsku je to „nezasahovat“. Jen se starej o své věci. A víte, můžete slyšet křik, ale neměli byste nic dělat. Takže jsem si myslel, že občanská odvaha je důležitá. 

Ale ano, Hitchcock a David Lynch a také Ostré objekty. Jsem rád, že jsi to viděl, to přišlo v procesu úprav. Protože máme její flashbacky z pláže – to byly vlastně jen dvě sekvence. Ale v prvním díle jsem si uvědomil, že se na ni nedá jen tak dívat. Potřeboval jsi ji cítit a čím si prošla. Tak jsem se nedávno díval Ostré objekty a myslel jsem si, že útržky traumatu jsou opravdu skvělé. Tak jsem to použil, prostě jsem to vzal [smích].

Kelly McNeely: Líbí se mi, jak to trochu vytrhává věci z kontextu, zachytíte za tím emoce, ale ne nutně to, co se stalo, což je podle mě emotivnější.

Frida Kempffová: To jo. A myslím, že tak je to se vzpomínkami a traumaty. Něco pozorujete nebo k něčemu ucítíte a ono se vám to letmo vrátí a pak je to pryč.

Kelly McNeely: Zmínil jste, jak jsme svědky násilí a vlastně nic neříkáme, ale to je opravdu zajímavá myšlenka. Myslím, že tyto věci vidíme a jsme svědky těchto věcí, ale je tu něco jako sociálně-kulturní věc neříkat nic, nerušit, nezapojovat se. Mohl byste o tom trochu mluvit a jak to ovlivnilo film?

Frida Kempffová: Jo, nedávno jsem četl spoustu zpráv o ženách, které byly týrány – zejména v bytech – a sousedech, kteří si nasadili špunty do uší, protože, víte, musí chodit do práce. "Jsem tak unavený z jejího křiku." A to jsem si myslel, že je to hrozné. Proč nic neděláme? A tak je tato občanská odvaha tak důležitá, abych o ní mluvil. A proč nic neděláme. Nevím, jestli se to zhoršuje, nebo to bylo předtím lepší, nevím. Ale máme pocit, že máme stále více jednotlivců a méně nás zajímá, co se kolem nás děje. Tak to je smutné. Ale víš, stále je tu naděje, stále můžeme dělat věci.

Kelly McNeely: Zvedneme telefony a někdy se tím tak pohltíme. Víte, často blokujte, co se kolem vás děje.

Frida Kempffová: To jo. A je tu tolik špatných zpráv, takže se prostě cítíte... možná jste z toho tak unavení. Ale myslím, že po pandemii a všech věcech si myslím, že na sebe musíme dávat větší pozor. A to především lidé, kteří jsou osamělí nebo mají duševní onemocnění. Víš, řekni ahoj a pozvěte lidi na šálek kávy. Jen, víte, vidět se. 

Kelly McNeely: A teď, Molly – Cecilia Milocco. Je neuvěřitelná. Jak jste ji zapojil, jak jste se s ní seznámil? 

Frida Kempffová: Vlastně jsem s ní před zavoláním natočil krátký film Milé dítě. Myslím, že řekla, jako jednu větu nebo tak něco během 15 minut, a ve skutečnosti něco sleduje. Mohla by si myslet, že je dítě týráno, ale nemá žádné důkazy. Je tedy spíše svědkem ve zkratce. A bylo to hodně o tom, že kamera byla na její tváři. A ona ukazuje všechny tyto výrazy, aniž by cokoliv řekla. Takže když jsem našel román pro Klepání, víš, jen jsem věděl, že je pro tu roli perfektní. 

Takže jsme tam všichni, abychom si vybudovali vzájemnou důvěru, ale potřeboval jsem, aby ji víc tlačila dovnitř Klepání, samozřejmě. A mluvili jsme celé léto před natáčením, ne speciálně o Molly, ale víc o tom, víš, co je duševní nemoc? Co je to být blázen? Jaké to je být ženou? A pak jsme vybrali věci z naší vlastní zkušenosti a společně postavili postavu Molly. Jeden den také studovala na psychiatrii. A ona řekla: Nepotřebuji další výzkum. Ted to mám. Dostal jsem roli. Mám tu část. Ale je úžasná. Ona je úžasná. Myslím, že se k tomu narodila, víš.

Kelly McNeely: Jen znovu její tvář. A ona toho tolik komunikuje prostřednictvím těch malých mikrovýrazů, prostě objemů.

Frida Kempffová: Přesně. To jo. Takže jediné, na co jsem si musel dávat pozor, bylo počkat s výbuchem. "Teď ne", víš, protože na to chtěla jít od začátku. Ale „ne, ještě ne. To stačí. Slibuji vám, že to stačí“ (smích).

Kelly McNeely: A jaké byly výzvy při natáčení filmu, kde se soustředíte pouze na perspektivu jedné osoby nebo na její vnímání událostí?

Frida Kempffová: Hmm. Víte, ještě jsem neudělal opak. Takže nevím, jak se pracuje s velkým obsazením. Svým způsobem jsem si myslel, že je to možná jednodušší, protože se soustředíte jen na jednu postavu. Výzvou bylo, že byla celou dobu tak sama. Je v tomhle bytě, asi 80% filmu, a hraje proti čtyřem stěnám, a jak to děláš? Takže jsem pro ni měl nějaké předem nahrané zvuky, aby podle toho mohla hrát. Také jsem občas křičel, takže měla na co reagovat. A ano, nevím opak. Takže myslím, že bude zajímavé to zkusit (smích). 

Měli jsme nějaké vedlejší herce. Po týdnu přišla jedna osoba – herec ve vedlejší roli – a [Cecilia] byla jako, oh, to je tak legrační, že s vámi dnes mohu mluvit. Co si myslím – pro Cecilii – byla výzva, neslyšet zvuky, které jsem měl v hlavě. Celý ten zvuk jsem měl v hlavě celou dobu natáčení. Ale to samozřejmě neměla. Tak ji musím přesvědčit, že to stačí. Víš, jsi to jen ty, potom dám tenhle svět zvuku dohromady.

Kelly McNeely: Chápu, že toto je váš první celovečerní film jako druh vyprávění nebo fiktivního celovečerního filmu. Poradil byste mladým režisérům, kteří chtějí natočit svůj první celovečerní film, nebo ještě konkrétněji mladým režisérkám, které chtějí prorazit v žánru nebo které chtějí pracovat v oboru? 

Frida Kempffová: Dobrá otázka. Myslím, že bys měl sáhnout hluboko do sebe a do toho, co víš. Použijte svou vlastní zkušenost, protože když je blízko vás, stane se upřímnou. To je moje zaměření. Ukradněte věci, ale nesnažte se vytvořit další Zadní okno, protože to už máme. Myslím, že když pracujete ze sebe a ze své vlastní perspektivy a vlastního pohledu, stane se to jedinečné, a to je to, co chceme vidět. 

Také si myslím, že je dobré být tvrdohlavý. Protože čas od času spadneš a dostaneš ránu, a lidé říkají, ach, je to tak těžké, mám šanci. Ale pokud to miluješ, pokračuj. Jděte do toho a najdete dobré lidi, se kterými budete pracovat, lidi, kteří vám mohou pomoci. A nebojte se naslouchat druhým lidem. Ale přesto mějte svou vlastní vizi. Je to rovnováha. 

Kelly McNeely: Nyní jsem se dříve ptal na inspiraci pro Klepání, ale jen v širším slova smyslu, máte nějaký oblíbený strašidelný film? Nebo oblíbený film, ke kterému jste se vraceli?

Frida Kempffová: Vyrostl jsem na švédském venkově. Takže jsme měli jen vládní kanály – byly to dva kanály – a tak, když mi bylo 11 nebo 12, sledoval jsem Twin Peaks. A to bylo úžasné. Bylo to tak děsivé. Pamatuji si, že jsme měli venku strom, protože to byla farma a víš, Lynchův strom a hudba, která se kolem něj táhne? Bylo to tak děsivé. A cítil jsem, že jsem ve filmu Lynch. Je úžasné, jak umíme pracovat se starými prvky. A to jsem nikdy předtím neviděl. Tak na to budu vždycky vzpomínat, podle mě je úžasný. 

Ale pak jsem během svých teenagerských let sledoval spoustu špatných hororů. Tak jsem si myslel, že se mi to nelíbí. A pak vlastně, když jsem se díval na Jordana Peeleho vystoupit, vrátilo se mi to. Jak vlastně můžete říct něco o světě, ve kterém jako společnost žijeme, a o tom všem, je podle mě úžasné. To je to, co na takových filmech miluji.

Kelly McNeely: A myslím, že na myšlence nevěřit je něco tak děsivého. Znovu, když všichni říkají, ne, ne, ne, ne, ne, to je v pořádku, to je v pořádku, a hluboko uvnitř vědět, že něco není v pořádku. A myslím, že existuje spousta opravdu skvělých hororových filmů s pochopením tohoto strachu, které tento strach skutečně rozehrávají a vystoupit rozhodně to dělá. 

Frida Kempffová: A lidé, kteří sledují horory, jsou opravdu dobří filmaři. Mají úžasnou představivost. Myslím, že to je něco jiného než dramatické publikum, víte, musí to být skutečné a realistické a všechno, ale v hororu je to kouzlo. A v tom kouzlu vás mohou vždy jen následovat.

Kelly McNeely: Ano, naprosto. Pokud existuje Sharknado, lidé s tím prostě půjdou. 

Frida Kempffová: Ano, ano, naprosto. Jdeme s tím [smích]. To jo. Miluji to. 

Kelly McNeely: Co vás tedy čeká dál? 

Frida Kempffová: Další je ve skutečnosti něco úplně jiného. Je to kus z feministického období. Takže se to odehrává rok před vypuknutím druhé světové války. Je založen na skutečném příběhu o švédském plavci, který přeplaval kanál La Manche tři dny před vypuknutím války. Jmenuje se to Švédské torpédo. Protože plavala tak rychle, byla to torpédo. Ale myslím, že i v něm použiji prvky ze žánru. Vezmu to s sebou.

 

Napsal Emma Broström a v hlavní roli hraje Cecilia Milocco, Klepání je k dispozici na digitální a na vyžádání. Pro naši úplnou recenzi filmu klikněte zde!

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Click to comment

Chcete-li přidat komentář, musíte být přihlášeni Přihlášení

Napsat komentář

Filmy

Filmová franšíza 'Evil Dead' získává DVA nové splátky

Zveřejněno

on

Pro Fede Alvareze bylo riskantní restartovat hororovou klasiku Sama Raimiho The Evil mrtvý v roce 2013, ale tento risk se vyplatil a stejně tak i jeho duchovní pokračování Evil Dead Rise v roce 2023. Nyní Deadline hlásí, že série dostává, ne jednu, ale dvě čerstvé záznamy.

Už jsme věděli o Sébastien Vaniček připravovaný film, který se ponoří do univerza Deadite a měl by být řádným pokračováním nejnovějšího filmu, ale říkáme si, že Francis Galluppi a Duch dům obrázky dělají jednorázový projekt zasazený do Raimiho vesmíru založeného na an představu, že Galluppi hodil Raimimu samotnému. Tento koncept je držen pod pokličkou.

Evil Dead Rise

„Francis Galluppi je vypravěč, který ví, kdy nás má nechat čekat ve vroucím napětí a kdy nás zasáhnout výbušným násilím,“ řekl Raimi Deadline. "Je to režisér, který ve svém celovečerním debutu ukazuje neobyčejnou kontrolu."

Tato funkce je pojmenována Poslední zastávka v Yuma County který bude uveden v kinech ve Spojených státech 4. května. Sleduje cestujícího obchodníka, který „uvízl na venkovském odpočívadle v Arizoně“ a „je uvržen do hrozné situace jako rukojmí příchodem dvou bankovních lupičů bez jakýchkoliv pochybností o použití krutosti. -nebo studená, tvrdá ocel, aby ochránila jejich krví potřísněné bohatství."

Galluppi je oceňovaný režisér krátkých sci-fi/hororů, mezi jehož uznávaná díla patří Vysoké pouštní peklo a Projekt Gemini. Můžete si prohlédnout celou úpravu Vysoké pouštní peklo a upoutávka na Blíženci níže:

Vysoké pouštní peklo
Projekt Gemini

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Pokračovat ve čtení

Filmy

Fede Alvarez škádlí 'Alien: Romulus' s RC Facehuggerem

Zveřejněno

on

Mimozemský Romulus

Šťastný den mimozemšťanů! Na oslavu režiséra Faith Alvarez který řídí nejnovější pokračování franšízy Alien Alien: Romulus, dostal svou hračku Facehugger v dílně SFX. Své dovádění zveřejnil na Instagramu s následující zprávou:

"Hraju si s mou oblíbenou hračkou na natáčení." #AlienRomulus minulé léto. RC Facehugger vytvořený úžasným týmem z @wetaworkshop Šťastný #AlienDay všichni!"

K připomenutí 45. výročí originálu Ridleyho Scotta Cizinec film, 26. dubna 2024 byl označen jako Den mimozemšťanů, S opětovné uvedení filmu do kin na omezenou dobu.

Mimozemšťan: Romulus je sedmým filmem franšízy a v současné době je v postprodukci s plánovaným datem uvedení do kin 16. srpna 2024.

V dalších zprávách z Cizinec vesmír, James Cameron nabízel fanouškům krabicovou sadu Mimozemšťané: Expanded nový dokumentární film, a sbírku reklamního zboží spojeného s filmem s předprodejem končícím 5. května.

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Pokračovat ve čtení

Filmy

'Invisible Man 2' je „blíže, než kdy bylo“.

Zveřejněno

on

Elisabeth Moss ve velmi dobře promyšleném prohlášení řekl v rozhovoru for Šťastný Smutný Zmatený že i když se vyskytly nějaké logistické problémy Neviditelný muž 2 na obzoru je naděje.

Hostitel podcastu Josh Horowitz zeptal se na pokračování a jestli mech a režisér Leigh Whannell byli blíž k rozlousknutí řešení, jak to udělat. "Jsme blíž, než jsme kdy byli, abychom to rozlouskli," řekl Moss s obrovským úsměvem. Její reakci můžete vidět na 35:52 označte ve videu níže.

Šťastný Smutný Zmatený

Whannell je v současné době na Novém Zélandu a natáčí další monster film pro Universal, vlčí muž, což může být jiskra, která zažehne problematický koncept Dark Universe společnosti Universal, který od neúspěšného pokusu Toma Cruise o vzkříšení nezískal žádnou dynamiku. Mumie.

Také ve videu podcastu Moss říká, že je ne v vlčí muž film, takže jakékoli spekulace, že jde o crossoverový projekt, zůstávají ve vzduchu.

Mezitím Universal Studios právě staví celoroční strašidelný dům Las Vegas která předvede některá z jejich klasických filmových monster. V závislosti na návštěvnosti by to mohla být podpora, kterou studio potřebuje, aby se diváci znovu zajímali o jejich IP adresy tvorů a aby na jejich základě natočilo více filmů.

Projekt Las Vegas má být otevřen v roce 2025, což se shoduje s jejich novým vlastním zábavním parkem v Orlandu s názvem Epický vesmír.

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Pokračovat ve čtení