Spojte se s námi

Filmy

Rozhovor: Spisovatelka/režisérka Kate Dolan 'Ty nejsi moje matka

Zveřejněno

on

Nejsi moje matka

Celovečerní debut Kate Dolanové Nejsi moje matka je přesvědčivý pohled na měňavý folklór. Film přesouvá typické zaměření legendy z paranoidního rodiče na starostlivé dítě, jehož strach z její neustále se měnící matky den ode dne roste. Díky silným výkonům talentovaného hereckého obsazení a strohým snímkům, které vykreslují ponurý a ponurý obraz, film vynikl jako jeden z mých osobních favoritů z Mezinárodního filmového festivalu v Torontu v roce 2021 (přečtěte si moji úplnou recenzi zde).

Měl jsem příležitost sedět s Dolan a diskutovat o jejím filmu a folklóru za ním.  

Kelly McNeely: Filmy jako Díra v zemi a Svatý také představovat měňavkovou mytologii irského folklóru, ale více se zaměřují na dítě, které je měňavcem. To opravdu miluji Nejsi moje matka má úhel pohledu rodiče, který je nebezpečím, spíše než protagonista. Můžete trochu pohovořit o tomto rozhodnutí a kde se ten nápad vzal? 

Kate Dolanová: Jo rozhodně. Myslím, jak víte, tradiční mytologie měňavců v irském folklóru je, že příběhy, které slyšíte častěji, jsou o tom, že dítě bylo vyměněno za něco jiného. A o to jde tak nějak vždycky. A je to i ve skandinávské mytologii, mají měňavce a většinou jsou to miminka. Ale ve skutečnosti existuje mnoho příběhů v reálném životě – v historii Irska – o lidech, kteří slyšeli tyto příběhy o měňavcích a vílách a věřili, že jejich rodinní příslušníci byli něco jiného. 

Takže ve skutečnosti bylo mnoho zpráv o dospělých lidech, kteří věřili, že jejich manželé, manželky, bratři, sestry, kteří byli dospělí, byli vyměněni s dvojníkem – měňavcem nebo něčím jiným, jako víla. A zvláště, existuje jeden příběh ženy jménem Bridget Clary z roku 1895, který mě opravdu zaujal, a který je o této ženě, která – nyní si zřejmě myslí, že měla jen chřipku – ale její manžel si myslel, že je měňavec, a upálil ji. požár v jejich domě. Byla zavražděna a on byl zatčen. Ale řekl, že věří, že se mění, což mě opravdu zaujalo, protože to byla taková nejednoznačná myšlenka jako, opravdu si to myslel? Nebo co se tam ještě dělo? 

A jen taková ta nejednoznačnost toho, co je skutečné a co není skutečné, a neznámo toho všeho. Tak to mě docela zaujalo. Takže ano, bylo to něco, co jsem opravdu ještě neviděl, a chtěl jsem vyprávět příběh o duševní nemoci a rodině a o někom, kdo dospívá v rodině, kde se to děje. A tento druh mytologie mi prostě připadal jako správný způsob, jak ten příběh vyprávět. A protože existovaly paralely s duševními chorobami a folklórem a lidmi, kteří věřili, že jejich příbuzní, kteří jsou pravděpodobně duševně nemocní, jsou měňavci, a tak podobně. Takže mi to přišlo jako správný způsob, jak vyprávět příběh.

Kelly McNeely: Znovu opravdu miluji, s Angelinou depresí a mezi Charem a Angelou je jakýsi vztah, ten smysl pro povinnost a zodpovědnost, který přichází ve vztahu rodič-dítě. A je zajímavé, že se to tak trochu přehodilo mezi Charem a Angelou, kde leží povinnost a zodpovědnost. Můžete o tom také trochu mluvit? 

Kate Dolanová: Jo, určitě, myslím, že to, co jsme chtěli udělat, bylo vyprávět příběh o traumatu a rodině a o tom, jak se to rodině vrací. Události, které se staly v minulosti, se vám vždy vrátí. A zvláště jako generace, která dospívá, je to doba, kdy je Char ve věku, kdy začíná zjišťovat věci o své rodině. A myslím, že jsme všichni tak nějak dosáhli věku, kdy jste přestali být dítětem a nejste úplně dospělí, ale je vám, je vám dána mnohem větší zodpovědnost, pokud jde o emocionální odpovědnost, a jiné druhy větší domácí odpovědnosti, takové věci. 

Takže se jen snažím zachytit moment v tom – zvláště když někdo dospívá – kde máte rodiče, kteří jsou duševně nebo fyzicky nemocní, a vy jste se tak trochu stali opatrovníky, protože to za ně nikdo jiný udělat nemůže. A váha toho břemene a ten druh odpovědnosti a jak to může být děsivé a jak izolované. Takže to bylo něco, co jsme opravdu chtěli zachytit.

A pak jo, předpokládám, že v průběhu filmu dochází k jakémusi předání štafety – z babičky na Chara –, že pak je Char ke konci tak trochu skoro ochráncem rodiny. Má tak trochu povinnost být u toho, až se příště stane něco děsivého, víš, co tím myslím? Bylo to hodně o tom a jen jsem se to snažil zachytit.

Kelly McNeely: Všiml jsem si, že na snímcích je trochu přetrvávající téma koní, je pro to nějaký konkrétní důvod?

Kate Dolanová: V irském folklóru máme tento jiný svět, který je zalidněný aos si, což jsou v podstatě víly – pro lepší slovo – ale není to jako víly typu Tinkerbell. Je těžké použít slovo víly k jejich přiblížení a zachycení, protože v zásadě existuje spousta různých klasifikací. Banshee je technicky součástí Aos sí také. Takže je to víla z té vílí rasy a pak je tu jedno stvoření – jakási postava v tom folklóru – zvaná Puca, která se v podstatě většinou projevuje jako černý kůň, který vám zkříží cestu, když cestujete domů, nebo vy. Snažím se dostat domů a je to v podstatě jako špatné znamení. Pokud mu dovolíte, aby vás hypnotizovalo a vtáhlo dovnitř, přivede vás na druhý svět a vezme vás a pryč ze světa, ve kterém nyní žijete. Může se projevit jako kůň nebo černý zajíc nebo svůj vlastní druh projevu, který není příliš popsán, ale má být velmi děsivý. 

Takže jsme to chtěli zahrnout, ale také je to zjevně velmi dublinský film, jako je Severní Dublin, odkud pocházím. A i když je to blízko města, je tam spousta sídlišť, kde budou mít lidé koně tak nějak uvázané v zeleni. A tak to bylo tak trochu součástí krajiny Dublinu, ale připadalo mi to jako folklórní druh krvácení do všedního dne. 

Kelly McNeely: Je jasné, že je zde zájem o folklór a fae, je to něco, co vás vždy zajímalo, nebo to vyplynulo z výzkumu pro tento film? 

Kate Dolanová: Ach jo, vždycky mě to opravdu zajímalo. Víte, myslím si – jako Ir – tak trochu vždycky vyprávíte příběhy z dětství. Máte tedy rozsáhlé znalosti o různých mýtech a legendách a jiném světě a všech těch druzích postav, které byly osídleny od mládí. Takže vždy víte a často se vám to říká, jako by to byla pravda. Moje babička měla na zahradě vílí kroužek – což jsou houby v kroužku, což se tak nějak přirozeně stává – a já a moje sestřenice jsme je jednoho dne sbírali a ona říkala: „To nemůžeš! To je vílí prsten, víly po tobě přijdou, když to uděláš.“ A to je jako brána do jejich světa a všechno je vám řečeno, jako by to bylo skutečné. A pak, jak jsem stárnul, byl jsem rád, že jsem více zkoumal a četl o skutečném světovém dopadu folklóru a učil se příběhy, jako tomu, čemu lidé věřili a proč si to mysleli, a čím více pohanských – skutečných pohanských – rituálů a tradice, které byly tehdy skoro spíše náboženstvím, předpokládám. A to vše bylo opravdu fascinující. Film mi tedy umožnil prozkoumat jej více do hloubky, než jsem měl, ale rozhodně jsem ho měl vždy tak nějak v popředí své mysli.

Kelly McNeely: A jsou nějaké další folklorní příběhy, do kterých byste se chtěl pro budoucí film trochu rýpnout? 

Kate Dolanová: Jo, chci říct, je toho tolik. Banshee je velmi ikonická postava. Ale myslím, že ve skutečnosti není zlá, myslím, že z ní nemůžete udělat antagonistu, protože je jen předzvěstí smrti. Takže ji jen slyšíte křičet a to znamená, že někdo ve vaší domácnosti tu noc zemře. A tak ano, rád bych se někdy pustil do Banshee, ale je těžké to rozlousknout. Ale existuje také legenda, která nazývá Děti Lir, která je v podstatě o tomto králi, který se ožení s novou královnou, a ta nemá ráda jeho děti. A ona je promění v labutě a ty jsou uvězněné jako labutě na jezeře na stovky let. Král je zdrcený a zlomený, a nakonec se vrátí zpět, ale je to opravdu zvláštní a neobvyklá legenda o Irsku, která je také velmi vizuálně ikonická. Takže je toho hodně. Budu muset natočit spoustu filmů.

Kelly McNeely: Co vás přivedlo k zájmu stát se filmařem? Co vás k tomuto kroku inspirovalo?

Kate Dolanová: Um, já nevím. Je to prostě něco, co bylo vždy v mé DNA. Vyrůstal jsem s mámou. Byla to matka samoživitelka a nějakou dobu jsme bydlely s mojí babičkou, když jsem byl dítě, a obě – moje babička i moje matka – měly velký zájem o film a rády se dívaly na filmy. Moje babička měla encyklopedické znalosti o všech druzích starých hollywoodských filmových hvězd a podobně. 

Pořád bychom se jen dívali na filmy. A myslím, že to ve mně prostě něco zažehlo, že jsem prostě miloval to médium a ten způsob vyprávění. A pak bohužel – k matčině zoufalství – to semínko tak nějak zasadila, a pak už jsem to nenechal jen tak a tak nějak udržoval tento sen při životě. A teď vidí, že se to vyplácí, ale chvíli si říkala, proč prostě nebudeš dělat medicínu nebo práva nebo tak něco? [Smích]

Kelly McNeely: Je vaše maminka také fanynkou hororů? 

Kate Dolanová: Ne, fakt ne. Ale ona není ukecaná. Je to vtipné. Jen by se na to teď nechtěla dívat. Horory by ji moc nebavilo, má z nich strach. Ale víš, ona má takový divný vkus. Myslím, že její oblíbený film je Blade Runner. Takže není pokorná a mírná, má ráda takové divnější věci, ale horory, přímočaré horory, ve skutečnosti je nemiluje, protože se příliš bojí. Ale měla ráda Nejsi moje matka. Takže mám souhlas matky. To je jako, to je tak 50%, je mi jedno, co potom kritici říkají. [Smích]

Kelly McNeely: Co tě na hororu zaujalo? 

Kate Dolanová: Jo, já nevím. Je to jedna z věcí, na které jsem se vždy ptal a snažil jsem se to k něčemu vysledovat. Ale myslím, že jsem prostě měl vrozenou lásku k čemukoli divnému a strašidelnému. Víte, co mám na mysli? Jako dítě jsem miloval Halloween, počítal bych dny do Halloweenu víc než Vánoce. A miloval jsem cokoliv děsivého. Přečetl jsem všechny knihy Husí kůže a pak jsem promoval na Stephena Kinga. Nevím, kde se to vzalo, prostě se mi to líbilo. A víš, očividně stále jsem tak masivním fanouškem hororů a čehokoli v hororovém prostoru, ať už jsou to romány, film, televize, cokoli, konzumuji, jak jen můžu. 

Kelly McNeely: co tě čeká dál? Pokud je něco, o čem byste mohli mluvit? 

Kate Dolanová: Jo, mám dva projekty ve vývoji v Irsku, jeden z nich je, že scénář je téměř hotový. Takže, um, možná by jeden z nich mohl jít dál. Oba jsou to také hororové projekty, hororové celovečerní filmy. Člověk nikdy neví, jako tvůrce hororů musíte mít spoustu hrnců ve varu, ale já mám vždycky spoustu věcí na vaření a musíte vidět, co se objeví příště, ale já myslím, že hororový prostor v dohledné době určitě, takže se nepouštím do žádných rom-comů nebo něčeho podobného.

Kelly McNeely: Zmínil jste, že hodně konzumujete žánr. Máte něco, co jste v poslední době četli nebo sledovali, co jste si naprosto zamilovali? 

Kate Dolanová: Jo, opravdu jsem miloval Půlnoční. Jsem irského katolického vychování, takže to tak trochu zapadlo do hlubšího druhu PTSD. Byl jsem jako, oh, jít na mši, hrozné! [Smích]

Ale při letu sem jsem četl Knihu nehod od Chucka Wendiga a myslel jsem si, že je to opravdu skvělé. Je to opravdu zajímavá kniha, opravdu tak trochu surrealistická a hodně zábavná. Opravdu se chci jít podívat X. Možná se na to půjdu podívat dnes večer do kina. miluji texaský masakr motorovou piloua lidé říkají, že je to něco jako neoficiální Texaská motorová pila film.

Kelly McNeely: A to je velmi klišé otázka. Ale jaký je váš oblíbený strašidelný film? 

Kate Dolanová: Exorcista byl asi ten film, který mě vyděsil nejvíc, když jsem ho viděl, pravděpodobně kvůli irské katolické vině, stejně jako jako strach, že vás posedne ďábel nebo tak něco. Ale miluji druh táborového hororu, jako Křičet a Scream 2. Podíval bych se znovu Křičet znovu a znovu a znovu, protože je to něco jako pohodlný film. Některé filmy miluji, ale ty jsi rád, že se na to teď nemůžu dívat. Ale myslím, že Křičet filmy, můžu se dívat kdykoliv a budu na to mít náladu.

 

Nejsi moje matka je nyní k dispozici v kinech a VOD. Níže se můžete podívat na trailer!

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Click to comment

Chcete-li přidat komentář, musíte být přihlášeni Přihlášení

Napsat komentář

Filmy

Filmová franšíza 'Evil Dead' získává DVA nové splátky

Zveřejněno

on

Pro Fede Alvareze bylo riskantní restartovat hororovou klasiku Sama Raimiho The Evil mrtvý v roce 2013, ale tento risk se vyplatil a stejně tak i jeho duchovní pokračování Evil Dead Rise v roce 2023. Nyní Deadline hlásí, že série dostává, ne jednu, ale dvě čerstvé záznamy.

Už jsme věděli o Sébastien Vaniček připravovaný film, který se ponoří do univerza Deadite a měl by být řádným pokračováním nejnovějšího filmu, ale říkáme si, že Francis Galluppi a Duch dům obrázky dělají jednorázový projekt zasazený do Raimiho vesmíru založeného na an představu, že Galluppi hodil Raimimu samotnému. Tento koncept je držen pod pokličkou.

Evil Dead Rise

„Francis Galluppi je vypravěč, který ví, kdy nás má nechat čekat ve vroucím napětí a kdy nás zasáhnout výbušným násilím,“ řekl Raimi Deadline. "Je to režisér, který ve svém celovečerním debutu ukazuje neobyčejnou kontrolu."

Tato funkce je pojmenována Poslední zastávka v Yuma County který bude uveden v kinech ve Spojených státech 4. května. Sleduje cestujícího obchodníka, který „uvízl na venkovském odpočívadle v Arizoně“ a „je uvržen do hrozné situace jako rukojmí příchodem dvou bankovních lupičů bez jakýchkoliv pochybností o použití krutosti. -nebo studená, tvrdá ocel, aby ochránila jejich krví potřísněné bohatství."

Galluppi je oceňovaný režisér krátkých sci-fi/hororů, mezi jehož uznávaná díla patří Vysoké pouštní peklo a Projekt Gemini. Můžete si prohlédnout celou úpravu Vysoké pouštní peklo a upoutávka na Blíženci níže:

Vysoké pouštní peklo
Projekt Gemini

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Pokračovat ve čtení

Filmy

Fede Alvarez škádlí 'Alien: Romulus' s RC Facehuggerem

Zveřejněno

on

Mimozemský Romulus

Šťastný den mimozemšťanů! Na oslavu režiséra Faith Alvarez který řídí nejnovější pokračování franšízy Alien Alien: Romulus, dostal svou hračku Facehugger v dílně SFX. Své dovádění zveřejnil na Instagramu s následující zprávou:

"Hraju si s mou oblíbenou hračkou na natáčení." #AlienRomulus minulé léto. RC Facehugger vytvořený úžasným týmem z @wetaworkshop Šťastný #AlienDay všichni!"

K připomenutí 45. výročí originálu Ridleyho Scotta Cizinec film, 26. dubna 2024 byl označen jako Den mimozemšťanů, S opětovné uvedení filmu do kin na omezenou dobu.

Mimozemšťan: Romulus je sedmým filmem franšízy a v současné době je v postprodukci s plánovaným datem uvedení do kin 16. srpna 2024.

V dalších zprávách z Cizinec vesmír, James Cameron nabízel fanouškům krabicovou sadu Mimozemšťané: Expanded nový dokumentární film, a sbírku reklamního zboží spojeného s filmem s předprodejem končícím 5. května.

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Pokračovat ve čtení

Filmy

'Invisible Man 2' je „blíže, než kdy bylo“.

Zveřejněno

on

Elisabeth Moss ve velmi dobře promyšleném prohlášení řekl v rozhovoru for Šťastný Smutný Zmatený že i když se vyskytly nějaké logistické problémy Neviditelný muž 2 na obzoru je naděje.

Hostitel podcastu Josh Horowitz zeptal se na pokračování a jestli mech a režisér Leigh Whannell byli blíž k rozlousknutí řešení, jak to udělat. "Jsme blíž, než jsme kdy byli, abychom to rozlouskli," řekl Moss s obrovským úsměvem. Její reakci můžete vidět na 35:52 označte ve videu níže.

Šťastný Smutný Zmatený

Whannell je v současné době na Novém Zélandu a natáčí další monster film pro Universal, vlčí muž, což může být jiskra, která zažehne problematický koncept Dark Universe společnosti Universal, který od neúspěšného pokusu Toma Cruise o vzkříšení nezískal žádnou dynamiku. Mumie.

Také ve videu podcastu Moss říká, že je ne v vlčí muž film, takže jakékoli spekulace, že jde o crossoverový projekt, zůstávají ve vzduchu.

Mezitím Universal Studios právě staví celoroční strašidelný dům Las Vegas která předvede některá z jejich klasických filmových monster. V závislosti na návštěvnosti by to mohla být podpora, kterou studio potřebuje, aby se diváci znovu zajímali o jejich IP adresy tvorů a aby na jejich základě natočilo více filmů.

Projekt Las Vegas má být otevřen v roce 2025, což se shoduje s jejich novým vlastním zábavním parkem v Orlandu s názvem Epický vesmír.

Recenze 'Občanská válka': Stojí to za to sledovat?

Pokračovat ve čtení